Rostlina Muňa Muňa se tradičně využívá při léčbě infekcí dutin a dýchacích cest, kašli, zánětu průdušek, problémech s trávením,plynatosti, nadýmání, průjmech a kolikách, infekcích ledvin a močových cest, léčbě bronchitidy a astmatu, očistě organismu od plísní. Indiánskými kmeny náhorních plošin peruánských And (Puno, Cuzco, Apurimac) je užívána především k celkové očistě organizmu a při léčbách infekcí dutin a dýchacích cest (aromatické silice uvolňují dutiny a hladké svalstvo dýchacích cest) a proti kašli, dále k léčbám infekcí močových cest, nádorů; při bolestech žaludku, břicha a při zažívacích obtížích (zácpa, koliky, nadýmání) se popíjí po jídle. Popisována jsou užití při moderaci nepravidelné menstruace, jako analgetika, antiseptika a v neposlední řadě v kombinaci se Salvia off. (šalvějí) proti parazitům (tasemnice).
Jedna z nejvýznamnějších bylin peruánské tradiční medicíny. Nádherně voní po mátě.
Bylina byla poprvé popsána již v XVII století španělskými kronikáři, působícími na území dnešního Peru jako bylina velmi podobná oregánu, ale s menšími lístky více jasné zelené barvy, s bílými květy podobnými kapustě, ale menšími a velmi aromatickými.
Doslalo se mi od jednoho známého informace, že pomáhá i při léčbě koronaviru ajiných virových chorob.
Kontraindikace
Obsah pulegonu vylučuje užití těhotnými ženami (abortivní efekt).
Muňa-Muňa je bylina dorůstající až 2 metrů výšky, vypadá jako keř Listy jsou chlupaté, vejcovité, oválné, elipsovité, lodyha je mírně ochmýřená. Květy jsou malé bílé, velice voňavé. Rostliny muňa-muňa v přírodě najdeme od severního pomezí Ekvádoru, Venezuely přes Bolívii na jih do střední Argentiny v Jižní Americe. Informace jsem našla na internetu a v knihách.