Tato rostlina bývá označována také jako peruánský ženšen či peruánská viarga. Je známá především pro své afrodiziakální účinky. Rostlinu pěstovali již staří Inkové a měli ji za svatý pokrm, především ji pěstovali pro královskou rodinu a vojsko. V Peru je pěstována v Andách v nadmořských výškách až 4500m.n.m. Španělští vojáci při dobývání měst Inků měli zakázáno macu pojídat, aby nedocházelo ke znásilňování indiánských žen. Zvyšuje libido u mužů i žen U mužů zvyšuje potenci a zkvalitňuje erekci. Zvyšuje plodnost u žen i u mužů po alespoň 3 -4 měsíčním užívání zvyšuje kvalitu a životaschopnost spermií. Obsahuje jod a proto je také dobrým regulátorem činnosti štítné žlázy i ostatních žláz s vnitřní sekrecí. Pomáhá obnovovat fyzickou i intelektuální svěžest, podporuje imunitu a proto je také vhodné ji podávat i při nádorových onemocněních, pacienti lépe snášejí tuto těžkou léčbu. Je mimořádně vhodná v geriatrii, oddaluje příznaky stárnutí, zabraňuje osteroporóze, zejména u žen. Tlumí nervozitu a úzkost, duševní vyčerpanost, pozitivně ovlivňuje růst a hojení kostí. Má protirevmatické účinky, snižuje krevní tlak, tlumí kašel, léčivě působí při bronchitidě. Nejsou známé žádné kontraindikace, ale vzhledem k tomu, že droga ovlivňuje pohlavní hormony, není vhodné ji podávat dětem, těhotným a kojícím ženám. Užívá se prášek ze sušených hlíz, doporučují se 1-2kávové lžičky denně, u tinktury 25kapek.
Maca, česky řeřicha peruánská připomíná malou řepu nebo ředkvičku, vytváří pod zemí hlízu, hlíza může mít krémovou, růžovou nebo i černou barvu. Nadzemní lístky jsou peřenodílné s rozstřepenými okraji, listy vyrůstají z přízemní růžice. Hlízy řeřichy peruáské jsou různé barvy světle žluté, fialové až bělorůžové. Velikost hlíz je v domovině 8cm široká a až15cm dlouhá, v našich podmínkách jsou o něco menší. Pěstování v našich podmínkách ještě není moc ozkoušené. Je to dvouletka, na jaře se vysadí sazenice na záhon, na podzim se může sklidit a užívat. Přes zimu by mohla zamulčovaná přezimovat. V druhém roce vykvétá, semena velmi snadno klíčí, sazenice se předpěstovávají doma nebo ve teplém skleníku a po mrazících se vysazuje ven. Pro jistotu bych raději doporučovala ji zimovat v chladnějším mrazuprostém prostředí květináči. Půdu humozní, úrodnou.
Rostlinu pěstovali již staří Inkové a měli ji za svatý pokrm, především ji pěstovali pro královskou rodinu a vojsko. V Peru je pěstována v Andách v nadmořských výškách až 4500m.n.m. Španělští vojáci při dobívání měst Inků měli zakázáno macu pojídat, aby nedocházelo ke znásilňování indiánských žen. Užívá se prášek ze sušených hlíz, doporučují se 1-2kávové lžičky denně. Rostlina připomíná malou řepu nebo ředkvičku, vytváří pod zemí hlízu, nadzemní lístky jsou peřenodílné s rozstřepenými okraji, listy vyrůstají z přizemní růžice. Hlízy řeřichy peruáské jsou různé barvy světle žluté, černé, fialové až bělorůžové. Velikost hlíz je v domovině 8cm široká a až15cm dlouhá, v našich podmínkách jsou o něco menší.
Rozsáhlé a velmi zajímavé jsou informace v knížkách, které nabízíme na našem webu od pana Prof. Valíčka kniha Léčivé rostliny třetího tisíciletí. O bylince píše ve svých knihách i bylinář Zentrich, Janča a další..