Má uklidňující účinek zejména při srdečních neurózách (úzkost, bušení srdce) - při nervovém vyčerpání, nespavosti způsobené přepracováním - při migrénách - žaludečních neurózách, tiší bolesti, uvolňuje křeče - má příznivý vliv na poruchy štítné žlázy. Při vnitřním užívání drogy je třeba respektovat skutečnost, že i malé dávky mají uklidňující účinek na centrální nervovou soustavu. Tlumí stavy vzrušení, nervozitu, úzkost, napětí, ve vyšších dávkách působí jako hypnotikum. Působí spasmolyticky. Uklidňuje , ale i posiluje nervy.
Drogou je oddenek sbíraný v říjnu druhého roku kvetení, vyjímečně se sbírá i nať. Obsahuje silice, seskviterpeny, valepotriáty, org. kyseliny, monoterpenové alkaloidy a další složité látky.
Kozlík se většinou používá ve formě tinktury, lžička se dává ¾ hodiny před spaním a druhou těsně před spaním. Při dlouhodobém užívání přestává „fungovat", tělo si na něj zvykne, při zvyšování dávky naopak člověka rozruší.
Kombinuje se s meduňkou, chmelem při nespavosti, nervozitě a rozčilení. Při tachykardii a arytmii se podává v kombinaci se srdečníkem a mátou. Při dyspepsii se kombinuje s hořkými drogami fenyklem, anýzem, kmínem nebo mátou. Při neuroze trávicího traktu se osvědčil s levandulí a puškvorcem.
Kozlík lékařský je trvalka, která dorůstá výšky až přes jeden metr. Má rýhovanou, dutou lodyhu, vstřícné, lichozpeřené listy složené z devíti až jednadvaceti kopinatých, zubatých až celokrajných lístků. Květy jsou bílé nebo červenavé, sestavené v chocholíkovitý hrozen vidlanovitého tvaru. Plodem je jednosemenná nažka. Oddenek je krátký s četnými kořínky, které obsahují silice a alkaloidy. [
Kozlík se volně vyskytuje ve vlhkých, listnatých i jehličnatých lesích, na mýtinách, světlinách i lesních cestách, mokrých loukách, rašeliništích i příkopech. Nejvíce mu vyhovují výživné hlinité půdy provlhčené spodní vodou.
Informace z knih J.A.Zentricha, Jiří Janča