Chlorofyl obsažený v kopřivě působí povzbudivě na metabolismus a zároveň působí proti chudokrevnosti, dále působí jako antirevmatikum, protizánětlivě, urychluje hojení ran. Kopřiva je také povzbuzuje činnost srdce a pomáhá redukovat krevní cukr u lehčí forem cukrovky druhého typu. Působí antivirově (zejména proti virům chřipky), podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení - obsahuje křemík, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů, osvědčila se i při chorobách jater, žlučníku a ledvin i jako prostředek podporující tvorbu mateřského mléka.
S kopřivami na zahrádce válčí snad každý. Pro bylinou kůru můžeme použít celou rostlinu, listy, stonky, oddenky, sbírá se do vykvetení což je zpravidla do 15.5., to bývá nejúčinnější, ale můžou se použít i rostliny z druhé seče. Kopřivu syrovou nejíme, mohla by nám způsobit popálení pokožky a sliznic v ústech. Užíváme ji jako čaj nebo po tepelné úpravě v pokrmech. Suší se co možná nejrychleji ve stínu, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 35 °C.
Kořene se užívá zejména zevně proti vypadávání vlasů (hrst kopřivových kořenů se 10 minut vaří v 0,5 l vinného octa a takto získaný odvar se denně vtírá do pokožky hlavy), samčí květy údajně zvyšují plodnost mužů. Kopřiva se nejčastěji podává ve formě odvaru nebo nálevu ,1 čajová lžička na šálek vody, podává se 3x denně, maximálně po dobu 4 týdnů. Kůra se může 2-3x opakovat během roku. Jako čajovou směs doporučuji ke kopřivě přidat ještě pampelišku, kontryhel, popenec, březové mladé větvičky a listy.
Kopřivu můžeme přidat do nádivek, špenátu.
Sbírá se list (Folia urticae) nebo nať (Herba urticae), někdy i oddenek (Radix urticae) či květ (Flos urticae). Drogu je možné sbírat od jara do září, nejlépe ale pouze od jara do konce května, kdy bývá nejúčinnější. Suší se co možná nejrychleji ve stínu, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 50 °C. Listy obsahují množství chlorofylu (až 1%), asi 15% minerálních látek, z nichž důležitý je zejména hořčík, dále karotenoidy, flavonoidy, organické kyseliny, již výše uvedené aminy acetylcholin (asi 1%), histamin (asi 0,5%) a serotonin (asi 0,02%), sacharidy (např. arabinózu, galaktózu, glukózu, manózu), vitamíny (např. B 2 a zejména v mladých listech vitamín C), aminokyseliny, glukoniny , třísloviny , fytoncidy, kyseliny šťavelovou, mravenčí, octovou, pantotenovou (B 6), křemičitou a další látky.
Statná vytrvalá dvoudomá rostlina dorůstající výšky 50–150 cm, výjimečně až 2 metrů. Lodyhy jsou přímé, nevětvené (pouze u vyšších rostlin se však v horní polovině větvit mohou). V zemi vytváří plazivý žlutavý oddenek. Listy jsou řapíkaté, široce vejčité až kopinaté, špičaté a pilově zubaté. Kvete od června do října. Samčí květenství jsou latovitá, přímá a převislá, samičí klasovitá nebo hroznovitá a kratší, během květu přímá, odkvetlá nicí. Okvětí je zelenavé. Květy jsou jednopohlavné, zpravidla dvoudomé, výjimečně se vyskytují jednodomá uspořádání, v tom případě bývají květenství většinou jednopohlavná. Plodem jsou vejčité nažky. Celá rostlina je pokryta žahavými chlupy. Dříve se mělo za to, že tyto žahavé chlupy obsahují kyselinu mravenčí, poslední výzkumy ale ukazují, že je to směs tří chemikálií –histaminu na podráždění kůže, acetylcholinu na vyvolání pocitu pálení a serotoninu na zvýšení účinků dvou předchozích látek.
Více informací o něm najdete na internetu či v knihách bylinářů Zentricha, Janči, Váni, Marie Treben....