Celík zlatobýl je velmi ceněn jako prostředek odvádějící z těla vodu. Používá se při onemocněních ledvin, regeneruje ledvinový parenchim, zánětech močových cest, zvětšené prostatě a účinkuje též dobře proti průjmům. Při dně pomáhá vylučovat z těla kyselinu močovou. Užívá se při močových kaméncích. Tlumí krvácení v trávicím ústrojí, odstraňuje deformace ledvin, podporuje látkovou výměnu. Zevně : V koupelích nebo obkladech na špatně se hojící rány, vyrážky a vředy. K těmto účelům lze také použít čerstvé, omyté listy rostliny. Svým protizánětlivým působením se osvědčil také jako kloktadlo. Mastě z celíku se používají na špatně hojící se rány, bércové vředy.
Nať zlatobýlu celíku obsahuje flavonoidy (rutin), saponiny, silice, hořčinu, třísloviny, barvivo, sliz a hlavně leiocarposit.
Celík zlatobýl je vytrvalá rostlina, vyznačující se přímou, jednoduchou, naspodu lysou, někdy roztroušeně plstnatou, až jeden metr vysokou listnatou lodyhou. Dolní listy jsou střídavé, vejčité až elipsovité, v dlouhých řapících zúžené, celokrajné, nebo drobně pilovaté. Květní úbory jsou 10 až 15 milimetrů v průměru zlatožluté, válcovitým, lisým zákrovem, podlouhlé čárkovitými jazykovými květy v terči. Plod je chlupatý, 3 až 4 milimetry velká nažka. Kvete od srpna do října. Vytrvalá mrazuodolná byliny, nenáročná na pěstování. Roste na skalách, lesních mýtinách, horských loukách. Pozor na záměnu se starčkem přímětníkem při sběru v přírodě, ten je jedovatý.
Info z knih bylinářů J.A.Zentricha a J. Janči